Eucharistie

Eucharistie a příprava na jeji přijetí

Příprava dětí na první přijetí eucharistie

Začíná výukou náboženství v první třídě a pravidelnou účastí na nedělních mších svatých a vrcholí ve třetí třídě představením dětí farnosti o svátku Uvedení Páně do chrámu 2.2., první svatou zpovědí měsíc před svatým přijímáním. Bezprostřední příprava je zaměřena na zvládnutí základních modliteb z kancionálu a jejich používání při denní modlitbě, aplikaci desatera do života včetně přípravy na pravidelnou samostatnou zpověď a na vědomou aktivní účast na mši svaté. Samotný předmět náboženství není automatickou přípravou na přijímání.
K udělení svatého přijímání dětem se vyžaduje, aby měly dostatečné poznání (že jde o tělo a krev Krista a ne jen chléb a víno) a byly dostatečně připraveny…a mohly přijmout tělo Páně s vírou a úctou (Kán. 913 § 1).

Příprava dospělých

Pokud někdo z dospělých chce poprvé přijmout tuto svátost, nechť se obrátí na duchovního správce farnosti (osobně, telefonem nebo emailem (viz. Kontakt) a domluví si schůzku. Na domluvenou schůzku s sebou přineste potvrzení o křtu, pokud byl křest mimo tuto farnost.
Příprava na tuto svátost v dospělosti může být zároveň součástí přípravy na svátost biřmování. Lze ji absolvovat buď individuálně, nebo ve skupině s dalšími dospělými (viz odkaz Biřmováni).

Nauka o eucharistii

Eucharistie (z řečtiny znamená děkovat (eucharistein)) připomíná židovská požehnání užívaná během jídla, kterými Izraelité velebili Boží díla, stvoření, vykoupení a posvěcení (Srov. KKC 1328). V původním významu znamenala děkovnou modlitbu, která při bohoslužbě prvotní církve bezprostředně předcházela proměňování chleba a vína v Kristovo tělo a krev (Srov. Youcat, komentář k pojmu eucharistie strana 123).
Jiný výraz pro eucharistii je “Večeře Páně”, protože tuto svátost ustanovil Ježíš při večeři v předvečer svého utrpení. Když Ježíš při této večeři požehnal, lámal chléb a rozdával ho svým učedníkům, typicky podle obřadu židovské večeře (Srov. KKC 1329), řekl tato slova: “Toto je mé tělo, které se za vás vydává, to čiňte na mou památku” (Lk 22, 19). Také vzal kalich, požehnal ho a podával učedníkům se slovy: “Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá” (Lk 22, 20b).

Eucharistie se slaví ve shromáždění věřících (Srov. KKC 1329) jako památka utrpení Ježíše Krista a je nazývána také “Nejsvětější oběť” (Srov. KKC 1330), protože toto konání Ježíšova příkazu: “To konejte na mou památku” (Lk 22, 19b), zpřítomňuje jeho oběť – jeho vydání se za nás až ke smrti na kříži. Význam jeho vydání se na kříži je spojen s odpuštěním hříchů všem lidem (Srov. KKC 1365). Znamená to, že ti, kdo se schází k eucharistii mají podíl na daru darování se Ježíše, který se vydal za všechny (Srov. Kompendium KKC 271). Ve všeobecném odpuštění hříchů a vylití Ducha svatého na věřící spočívá Nový zákon, jehož základem je Kristova oběť na kříži neustále pro konkrétní věřící aktualizovaná ve slavení eucharistie.

Eucharistie se slaví při obřadu, který církev nazývá mše svatá. Vrcholem tohoto obřadu je svaté přijímání, ve kterém přijímáme pod způsobou chleba a vína samotného Ježíše, jeho tělo a krev. Ve svatém přijímání je přítomen naprosto celý Kristus, Bůh a člověk (Srov. Kompendium KKC 282).

Svatý farář arský (Jan Maria Vianey) prohlásil: “Nepřijímat, to je jako když někdo zemře žízní hned vedle pramene” (Srov. Youcat, citát na straně 124).

Svaté přijímání je spolu se svátostí křtu a biřmování takzvanou svátostí uvedení do křesťanského života (Srov. KKC 1322). Zatímco se svátost křtu jako spojení se Kristem a biřmování jako pomazání Duchem svatým udílí pouze jednou, tak svátost eucharistie toto spojení s Kristem neustále posiluje (Srov. KKC 1391) a otevírá stále novým darům Ducha svatého (Srov. KKC 1392), kdykoli přijímáme.

“Být na mši svaté a nejít k přijímání je jako být někým pozván na hostinu a stát kdysi vzadu, nic si nevzít z toho, co je připraveno hostiteli a před koncem se potají vytratit bez slova rozloučení a poděkování”.

Podmínky k přijetí eucharistie

Právo a povinnost přijímat eucharistii:
  Ke svatému přijímání smí a musí být připuštěn každý pokřtěný, kterému v tom právo nezabraňuje (Kán. 912).
  Každý věřící je po svém prvním svatém přijímání povinen alespoň jednou za rok přistoupit ke svatému přijímání (Kán. 920 § 1). Toto přikázání je povinen splnit v době velikonoční…(Kán. 920 § 2)

Zákazy přijímat eucharistii:
  Ke svatému přijímání se nepřipustí exkomunikovaní a trestaní interdiktem (o nichž je to úředně známo)…rovněž se nepřipustí ti, kdo tvrdošíjně setrvávají ve zjevném těžkém hříchu (Kán. 915).
  Kdo si je vědom těžkého hříchu…nepřijímá tělo Páně bez předchozího přijetí svátosti smíření…(Kán. 916).

Eucharistický půst:

Kdo hodlá přijmout eucharistii, zdrží se alespoň po dobu jedné hodiny před svatým přijímáním jakéhokoliv pokrmu a nápoje s výjimkou vody a léků (Kán. 919 § 1). Staří lidé, nemocní a ti, kdo o ně pečují, mohou přijmout eucharistii i tehdy, jestliže něco pojedli během jedné hodiny před přijímáním (Kán 919 § 3)

Čerpáno z Katechismu katolické církve, zkratka KKC. Dále z Youcatu, Katechismu katolické církve pro mladé, zkratka Youc a z Kompendia katechismu katolické církve, shrnutí učení katechismu, zkratka Kompendium KKC.