Svátost křtu dětí nebo dospělých

Máte-li zájem o křest, pro sebe nebo své dítě, kontaktujte duchovního správce farnosti (viz odkaz KONTAKT).
Na domluvenou schůzku na faře s sebou doneste tyto dokumenty:
   – rodný list dítěte
   – oddací list rodičů (pokud rodiče neuzavřeli církevní sňatek, nebo ani civilní, není to není překážkou ke křtu)
   – potvrzení o křtu alespoň jednoho z rodičů
   – potvrzení o křtu a biřmování kmotra (pokud kmotr není biřmován, lze v odůvodněných případech udělit dispenz)

Před křtem prvního dítěte bývá většinou pět přípravných setkání:
    1. setkání: téma víra (co jako křesťané věříme a komu)
    2. setkání: téma desatero a osmero blahoslavenství
    3. setkání: téma o svátostech
    4. setkání: téma o modlitbě
    5. setkání: v kostele se probere obřad samotného křtu
Při křtu dalšího dítěte již není nutné absolvovat další přípravu. Udělá se pouze zápis a rozebere pokrok v duchovním životě.

Nauka o křtu

Křest – toto slovo znamená ponoření (z řečtiny: baptizein) a míní se tím ponoření do vody. Je to viditelné znamení toho, co se s člověkem ve shodě s jeho vůlí děje duchovně, vnitřně. Křest je obřad ve kterém se člověk poprvé, a od té chvíle napořád, sjednocuje s Ježíšem Kristem. Skrze tento obřad ten, kdo je křtěn, přijímá Kristovu smrt na kříži, která ho osvobozuje z moci hříchu, očišťuje od všech osobních hříchů a umožňuje mu spolu s Kristem vstát z mrtvých k životu, který nekončí. Tento obřad se také nazývá koupelí znovuzrození a obnovení Duchem svatým (Tit 3,5), protože vyjadřuje a uskutečňuje zrození z Ducha, bez něhož nikdo nemůže vejít do Božího království (srov. Jan 3,5).

Církev uděluje svatý křest ode dne letnic (den seslání Ducha svatého na apoštoly po Ježíšově vzkříšení a nanebevstoupení). Apoštol Petr v tento den poprvé vystoupil a spolu s apoštoly začal poprvé veřejně kázat. Říkal: “Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého” (Sk 2,38). Křest je vždy spojen s vírou: “Uvěř v Pána Ježíše a dojdeš spásy ty i celý tvůj dům” (Sk 16,31). Tak učil svatý Pavel ve Filipech (KKC 1226).
Křest se uděluje trojím ponořením do křestní vody, nebo se křtěnci může lít třikrát voda na hlavu a přitom se pronáší slova: “(N – jméno křtěnce), já tě křtím ve jménu Otce, i Syna i Ducha svatého” (KKC 1239). Voda je symbolem života, smrti a očištění.

Podmínky křtu

Křest může přijmout každý člověk, dosud nepokřtěný. Jediným předpokladem křtu je víra, která při křtu musí být veřejně vyznána. Dospělý člověk, který touží přijmout křest prochází před křtem obdobím takzvaného katechumenátu. V tomto období je postupně uváděn čekatel křtu do víry a do křesťanského života skrze vyučování, cvičení se v životě podle evangelia a posvátnými obřady tohoto období. Ddoba katechumenátu závisí na osobní připravenosti žadatele křtu, minimálně jeden rok. Katechumeni jsou už v tomto období spojeni s církví, která je zahrnuje svou láskou a péčí jako své. Dospělí katechumeni přijímají se svátostí křtu také svátost biřmování a eucharistii (Srov. KKC 1247 a následující).

Zvyk křtít děti je tradice církve od počátku, dosvědčená různými historickými dokumenty, ty nejstarší pocházejí ze 2. století. Církev křtí malé děti, protože se všichni lidé rodí s padlou lidskou přirozeností, poskvrněnou prvotním hříchem. I ony mají zapotřebí, aby byly osvobozeny z moci zlého a přeneseny do království svobody Božích dětí (Srov. KKC 1250 a další). Křest dětí předpokládá, že křesťanští rodiče budou křtěnce uvádět do víry a do křesťanského života (Youc 197). Křesťanská výchova, která dětem právem náleží, má především směřovat k tomu, aby děti postupně poznaly učení Krista a životem dovršovaly víru, ve které byly pokřtěny. Před udělením křtu mnoho záleží na tom, aby se rodiče vědomě připravovali na udělení této svátosti, vedeni vlastní vírou i s pomocí svých přátel. K tomu používají vhodných prostředků jako jsou nap5. knihy. Také farář se má snažit tyto rodiče navštěvovat, aby je vhodným poučením i společnou modlitbou připravil k slavnosti křtu. Po křtu jsou rodiče vázáni k úkolu, který přijali, přivádět dítě k poznání Boha. Mají dítě připravovat k biřmování a přijímání (Srov. Křestní obřady, Křest malých dětí, 1 a následující).
Kmotra si vybere sám katechumen nebo rodiče malého dítěte. Má žít z víry a mít takové vlastnosti, aby mohl splnit své poslání. Zastupuje církev jako matku a má pomáhat rodičům, aby dítě dospělo k vyznání víry slovem i životem. Má mít minimálně 16 let, má být plně uveden do života podle víry svátostmi křtu, biřmování a eucharistie. Nemá to být otec, nebo matka dítěte. Má být katolíkem, kterému nebylo právně zakázáno být kmotrem. Člen jiného nekatolického křesťanského společenství, je-li pokřtěný a věří v Krista může být přibrán na přání rodičů spolu s katolickým kmotrem jako svědek křtu (Srov. Křestní obřady, Uvedení do křesťanského života, 9 a následující).
Místo křtu má být vlastní farnost, neboť křtem se pokřtěný zapojuje do místního společenství.

Podrobné požadavky církve pro křest dítěte, podle církevního práva, jsou definovány v Kodexu kanonického práva, zejména kánon 868 a 874.