Svátost manželství

Máte-li zájem o uzavření manželství, v dostatečném předstihu kontaktujte duchovního správce farnosti (viz odkaz KONTAKT).
Na domluvenou schůzku na faře s sebou doneste tyto dokumenty:
– občanské průkazy
– potvrzení o křtu u pokřtěných (alespoň jedna strana musí být katolická)

Před svatbou bývá většinou pět přípravných setkání:
1. setkání: téma víra (v co jako křesťané věříme a komu věříme)
2. setkání: téma desatero a osmero blahoslavenství
3. setkání: téma o svátostech
4. setkání: téma o modlitbě
5. setkání: v kostele se probere obřad

Po absolvování této přípravy se již později nemusí absolvovat příprava na křest dětí. Udělá se jenom zápis a případně rozebere pokrok v duchovním životě.

RODINNÁ PŘÍPRAVA – doplnit

Nauka o svátosti manželství

Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost (KKC 1601).

Sám Bůh je původcem manželství. Povolání k manželství je vepsáno do samé přirozenosti muže a ženy, jak vyšli z rukou Stvořitele. Šťastný život člověka i společnosti těsně souvisí s dobrým stavem manželského a rodinného společenství (Srov. KKC 1603). Bůh, který člověka stvořil z lásky, jej také k lásce povolal; to je základní a vrozené povolání každé lidské bytosti. Protože Bůh člověka stvořil jako muže a ženu, jejich vzájemná láska se stává obrazem lásky, kterou Bůh miluje člověka. A tato láska, které Bůh žehná, je dobrá a určena k tomu, aby byla plodná a uskutečňovala se ve společném díle ochrany stvoření (Srov. 1604).
“Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem” (Gn 2,24). Nepomíjivá jednota dvou existencí ukazuje na plán Stvořitele. “Už tedy nejsou dva, ale jeden” (Mt 19,6) (Srov. KKC 1605).
Každý člověk zakouší zlo kolem sebe i v sobě. Tato zkušenost se projevuje i ve vztazích mezi mužem a ženou. Odedávna bylo jejich spojení ohrožováno nesvorností, vládychtivostí, nevěrností, žárlivostí a spory, jež mohly dojít až k nenávisti a rozchodu. Toto nevyplývá z přirozenosti muže a ženy, ale ze hříchu. První hřích lidí, měl za následek přerušení styků s Bohem a jako první důsledek zlom v pokřivení vztahů mezi lidmi, jejich vzájemná přitažlivost, dar Stvořitele se stala vládou chtivost a nadvlády nad sebou. Aby se rány hříchu mohly uzdravit, muž i žena mají zapotřebí milosti (pomoc Boží).
Instituce manželství se v dějinách Starého zákona postupně vyvíjela. I když nebylo výslovně odmítnuto mnohoženství patriarchů a králů, zákon Mojžíšův ochraňoval ženu proti svévolné vládě muže, i když nesl podle vyjádření Ježíše stopy “tvrdosti lidského srdce”, kvůli níž dovolil Mojžíš zapudit ženu (Dt 24,1) (Srov. KKC 1610-1611).
Ježíš ve svých kázáních jednoznačně učil, jaký je původní smysl spojení muže a ženy. Manželské spojení muže a ženy je nerozlučitelné, protože je spojil sám Bůh. “Co Bůh spojil, člověk nerozlučuji“(Mt 19,6). Obnovil původní řád stvoření, rozvrácený hříchem, sám dal lidem sílu a milost žít manželství v novém duchu Božího království. Milost žít manželství je ovocem Kristova kříže, který předtím zapřel sám sebe a vzal svůj kříž za nás (Srov. 1614-1615).
Celý křesťanský život nese znamení manželské lásky Krista a církve (Ef 5,31-32). Křest se tak stává jakousi svatební lázní a eucharistie je svatební hostinou. Křesťanské manželství se tak stává účinným znamením, svátostí smlouvy mezi Kristem a církví (Srov. KKC 1617).
Dva katoličtí věřící uzavírají manželství obvykle během mše svaté. V eucharistii se uskutečňuje památka smlouvy, kterou se Kristus navždy spojil se svou církví. Je tedy vhodné, aby novomanželé zpečetili svůj souhlas odevzdat se jeden druhému obětí svých životů, že ji spojí s Kristovou obětí za církev zpřítomněnou v eucharistické oběti a přijmou eucharistii, aby přijímáním těla Kristova byli jedno tělo v Kristu (Srov. KKC 1624).
Svátost si udělují snoubenci jako služebníci Kristovy milosti tím, že před církví vyjádří svůj souhlas (Srov. KKC 1623). Souhlas si udělují těmito slovy: Já (N) odevzdávám se tobě (N) a přijímám tě za manželku (manžela). Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi dopomáhá Bůh.
Aby souhlas byl svobodným a odpovědným úkonem, má zásadní důležitost příprava na manželství (Srov. KKC 1632).
K uzavření sňatku s nekatolíkem nebo nekřesťanem je potřeba dovolení biskupa za podmínky, že katolické straně nebude bránit ve vyznávání víry a náboženské výchově dětí v katolické víře (Srov. KKC 1635).
Rodina se nazývá domácí církví. Rodiče mají být slovem i příkladem prvními hlasateli víry pro své děti. Rodina je první školou křesťanského života a školou bohatěji rozvinutého lidství. Zde se učí vytrvalosti v práci i radosti z ní, učí se bratrské lásce, velkodušně odpouštět a uctívat Boha modlitbou a obětí vlastního života (Srov. KKC 1656-1657).

Podrobné požadavky církve pro svátost manželství, podle církevního práva, jsou definovány v Kodexu kanonického práva, zejména kánony 1056, 1057, 1065, 1124 a 1125.
Text Kodexu je možné stáhnout například zde: http://pmr.op.cz/upload/varia/KODEX_KANONICKEHO_PRAVA_1983.pdf nebo zde http://web.katolik.cz/feeling/library/Kodex.pdf.