Pomazání nemocných

Svátost pomazání nemocných

Svátost pomazání nemocných je určena jako posila pro ty, kdo jsou zesláblí nemocí či stářím, nebo kdo se v důsledku nemoci chystají na operaci. Pokud máte zájem o tuto svátost ať už pro sebe či pro někoho ze svých blízkých, je třeba obrátit se na kněze (kontakt) a domluvit s ním na slavení buď v kostele nebo při jeho návštěvě u vás doma, případně v nemocnici. Je velmi dobré, když se může pomazání nemocných spojit také se svátostí smíření.

Nauka o svátosti pomazání nemocných

Nemoc a utrpení vždy patřily k nejvážnějším problémům, které podrobují lidský život zkoušce. V nemoci člověk zakouší vlastní bezmocnost, vlastní meze a svou ohroženost. Nemoc může vést k úzkosti, k uzavření se do sebe, někdy dokonce k zoufalství a vzpouře proti Bohu (Srov. KKC 1500-1501). Může však také pomoci rozlišit v životě, co není podstatné, aby se člověk zaměřil na to, co je důležité. Velmi často nemoc vyvolává hledání Boha a návrat k němu (Srov. KKC 1501).
Kristův soucit s nemocnými a jeho četná uzdravení byli znamením, že Bůh navštívil svůj lid. Ježíš přišel uzdravit celého člověka, jak tělo, tak přišel odpouštět hříchy. Jeho soucit s trpícími šel až tak daleko, že se s nimi ztotožnil: “Byl jsem nemocen a navštívili jste mě” (Mt 25,36). Jeho přednostní láska k nemocným po celá staletí podněcovala křesťany k mimořádné péči o trpící (Srov. KKC 1503). Ježíš často žádal víru od nemocných (Mk 5,34.36; 9,23). Nemocní se ho snažili dotknout (Mk 3,10), protože z něho vycházela síla a uzdravovala všechny (Lk 6,19). Tak se Kristus ve svátostech dotýká nemocných i dnes, aby uzdravoval (Srov. KKC 1504).
Ježíš však neuzdravil všechny nemocné své doby. Jeho uzdravování byly znamením příchodu Božího království. Ohlašoval mnohem radikálnější uzdravení: vítězství nad hříchem a nad smrtí skrze jeho oběť na kříži, kterou na sebe vzal celou tíži zla a sňal hříchy světa. Dal utrpení nový smysl, od té doby nás může utrpení připodobnit Kristu a spojit se s jeho vykupitelským utrpením (Srov. KKC 1505).
Kristus vybídl své učedníky, aby ho následovali tím, že vezmou na sebe svůj kříž (Mt 10,38). Cesta následování byla pro ně cestou dobrovolné chudoby a služby. Dal jim podíl na službě soucitu a uzdravování. Oni potom: “Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je” (Mt +6,12-13). Vzkříšený Pán říká o svých učednících: “V mém jménu…budou vkládat ruce na nemocné a uzdraví je” (Mk 16,17-18). Duch svatý dává některým zvláštní charisma uzdravování (1Kor 12,9.28.30), aby ukázal sílu Zmrvýchvstalého. Ovšem ani nejintenzivnější modlitby nedosáhnou uzdravení všech nemocí. I svatý Pavel se musel od Pána naučit přijmout jisté utrpení: “Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti” (2Kor 12,9) (Srov. KKC 1506-1508).

“Uzdravujte nemocné” (Mt 10,8). Církev se tento rozkaz od Pána snaží uskutečňovat jak péčí o nemocné, tak přímluvnou modlitbou (Srov. KKC 1509). Církev zná ještě zvláštní obřad ve prospěch nemocných dosvědčený apoštolem Jakubem: “Je někdo nemocný: Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně. Modlitba spojená s vírou zachrání nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno” (Jak 5,14-15). Tradice rozpoznala v tomto obřadu jednu se sedmi svátostí církve – svátost pomazání nemocných. (Srov. KKC 1509-1510).
Svátostí pomazání nemocných doporučuje církev své nemocné trpícímu a vzkříšenému Kristu, aby jim ulehčil a zachránil je (Srov. KKC 1499). Svátost se uděluje vzkládáním rukou kněze na nemocného a mazáním posvěceným olejem na čele a na rukou se slovy: “Skrze toto svaté pomazání ať tě Pán pro své milosrdenství posílí milostí Ducha svatého, ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní.”
Olej, kterým se svátost uděluje je znamením doteku Božího, stejně jako vkládání rukou kněze na hlavu nemocného. Olej v biblické tradici symbolizoval hojnost a radost, očišťoval, byl znamením uzdravení, protože se jím hojily rány a pohmožděniny (Srov. KKC 1293).

Svátost pomazání nemocných z pohledu církevního práva

Pomazání nemocných může být uděleno věřícím, který se po dosažení rozumu dostal do nebezpečí života z důvodu nemoci nebo stáří (Kán. 1004 – § 1).
Tato svátost se může opakovat, jestliže se stav nemocného dočasně zlepšil a pak opět upadl do těžké nemoci, a nebo jestliže za trvání téže nemoci se nebezpečí zvýšilo (Kán. 1004- §2).
Tato svátost se udělí také nemocným, kteří když byli při vědomí, žádali tuto svátost alespoň nepřímo – to znamená, že tato svátost se může udělit i lidem v komatu, bezvědomí atd. (Srov. Kán 1006)
Pomazání nemocných se neuděluje těm, kdo zatvrzele setrvávají ve zjevném těžkém hříchu (Kán. 1007).

Více o svátosti pomazání nemocných na: www.liturgie.cz/pomazani-nemocnych/